Obsah stránky
Ladislav Stehlík
Narodil se 26. června 1908 v domě číslo 36 v Bělčicích, ležících mezi Blatnou a Březnicí. Je to krajina plná rybníků, lesů, luk a neporušených přírodních zákoutí vybízejících k zamyšlení. V tomto kraji strávil i své dětství.Celý jeho život je prostoupen vzpomínkou na toto ranné období, které je především spojeno s klukovskými radovánkami, prací na pastvě a s celým koloběhem vesnického života. Právě za svého dětství začal plně vnímat krásy přírody, vědomí domova a pěstovat v sobě porozumění pro chudý, venkovský lid.
V rodných Bělčicích Ladislav Stehlík chodil do obecné školy, měšťanskou školu pak navštěvoval v Blatné. Dětství prožil radostně a šťastně v Bělčicích. Nevyrůstal v zámožné rodině, a tak pomáhal spolu se sourozenci rodičům v hospodářství. Nejvíce měl rád práci na pastvě. Ta pro něj nebyla jen prací, nýbrž i zábavou. Jako pasáček ochutnal vůni brambor pečených v dýmu ohníčků, klukovské hry a jiné radovánky, které mu život na venkově uprostřed neporušené přírody poskytoval.
V letech 1924 -1928 studoval na učitelském ústavu v Příbrami. Zde potkal i řadu svých přátel. Po maturitě začal Ladislav pracovat jako pedagog. Nejprve vyučoval na obecných školách v okolí svého rodiště, a to v Leleticích, v Hudčicích a v Koupi. Od května 1930 do osvobození v roce 1945, tedy celých patnáct let, pracoval jako učitel v pošumavské vesnici na obecné škole v Myslívě na Klatovsku.
Myslívský pobyt Ladislav Stehlíka inspiroval k napsání šesti básnických sbírek. Toto odlehlé venkovské prostředí ho nijak neizolovalo od kulturního dění: přispíval do různých časopisů, spolupracoval na redigování příbramského sborníku Drúza a neustále udržoval přátelské a společenské styky s mnoha významnými uměleckými osobnostmi jižních a jihozá-padních Čech, Podbrdska, Plzně a Prahy. Nejvíce však tíhl k Plzni. Ta se stala za Stehlíkova myslívského pobytu centrem regionálních básníků. Zde se často scházel se svými uměleckými přáteli a debatoval s nimi o kulturním dění i o umělecké tvorbě.
Jeho přátelé, kterých měl mezi prostými venkovskými lidmi a i mezi umělci celou řadu, ho pak navštěvovali doma v Myslívě. Byli to například Josef a Karel Čapkovi, Jan Čarek, František Halas, Josef Hora, František Kašpar, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert a Karel Vokáč, dále překladatel Pavel Eisner, Václav Polívka, Vlastimil Rada, Vojtěch Sedláček, Václav Špála.
V roce 1945 se Ladislav Stehlík se svou rodinou stěhuje do Prahy, do bytu na Vinohradech, který mu přenechal František Halas. Nabízená místa na ministerstvu informací a na ministerstvu školství ve skromnosti odmítl a nadále se věnoval svému učitelskému povolání. Vyučoval postupně na třech smíchovských školách, a to až do roku 1966, kdy odešel do důchodu a nadále se věnoval jen literární práci.
V rodných Bělčicích Ladislav Stehlík chodil do obecné školy, měšťanskou školu pak navštěvoval v Blatné. Dětství prožil radostně a šťastně v Bělčicích. Nevyrůstal v zámožné rodině, a tak pomáhal spolu se sourozenci rodičům v hospodářství. Nejvíce měl rád práci na pastvě. Ta pro něj nebyla jen prací, nýbrž i zábavou. Jako pasáček ochutnal vůni brambor pečených v dýmu ohníčků, klukovské hry a jiné radovánky, které mu život na venkově uprostřed neporušené přírody poskytoval.
V letech 1924 -1928 studoval na učitelském ústavu v Příbrami. Zde potkal i řadu svých přátel. Po maturitě začal Ladislav pracovat jako pedagog. Nejprve vyučoval na obecných školách v okolí svého rodiště, a to v Leleticích, v Hudčicích a v Koupi. Od května 1930 do osvobození v roce 1945, tedy celých patnáct let, pracoval jako učitel v pošumavské vesnici na obecné škole v Myslívě na Klatovsku.
Myslívský pobyt Ladislav Stehlíka inspiroval k napsání šesti básnických sbírek. Toto odlehlé venkovské prostředí ho nijak neizolovalo od kulturního dění: přispíval do různých časopisů, spolupracoval na redigování příbramského sborníku Drúza a neustále udržoval přátelské a společenské styky s mnoha významnými uměleckými osobnostmi jižních a jihozá-padních Čech, Podbrdska, Plzně a Prahy. Nejvíce však tíhl k Plzni. Ta se stala za Stehlíkova myslívského pobytu centrem regionálních básníků. Zde se často scházel se svými uměleckými přáteli a debatoval s nimi o kulturním dění i o umělecké tvorbě.
Jeho přátelé, kterých měl mezi prostými venkovskými lidmi a i mezi umělci celou řadu, ho pak navštěvovali doma v Myslívě. Byli to například Josef a Karel Čapkovi, Jan Čarek, František Halas, Josef Hora, František Kašpar, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert a Karel Vokáč, dále překladatel Pavel Eisner, Václav Polívka, Vlastimil Rada, Vojtěch Sedláček, Václav Špála.
V roce 1945 se Ladislav Stehlík se svou rodinou stěhuje do Prahy, do bytu na Vinohradech, který mu přenechal František Halas. Nabízená místa na ministerstvu informací a na ministerstvu školství ve skromnosti odmítl a nadále se věnoval svému učitelskému povolání. Vyučoval postupně na třech smíchovských školách, a to až do roku 1966, kdy odešel do důchodu a nadále se věnoval jen literární práci.
V roce 1968, k výročí jeho 60. narozenin, mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Zemřel 11. 9. 1987 v Praze a na své přání byl pohřben ve svých rodných Bělčicích. Hrob Ladislava Stehlíka zdobí busta od sochaře Břetislava Bendy.
Text: Obec Myslív