Obsah stránky
František Wawrečka
Pan František Wawrečka se narodil 3. dubna 1920 v Ostravě – Zábřehu jako třetí z pěti dětí. Dětství trávil v Zábřehu, vil letech se s rodiči přestěhoval do Vítkovic. Vyučil se modelářem a pracoval ve Vítkovických železárnách.
V létě roku 1939 se schylovalo k válce a pan František Wawrečka se spolu s kamarádem rozhodl odejít do Polska, kde se tvořila vojenská skupina generála Ludvíka Svobody. Jejich cesta vedla přes Polsko do Sovětského Svazu přes Moskvu a Oděsu, na lodi propluli Bospor a Dardanely a přes Istanbul dál na Střední východ do Palestiny ke generálu Klapálkovi. Jako členové pěšího praporu byli vysláni Západní pouští do obsazené pevnosti Tobruku v Libyi. Zde prožil téměř tři roky válečných útrap s různými přesuny po pobřeží Středozemního moře.
V roce 1942 byli přecvičeni na protiletadlový pluk a načas zakotvili v Palestinské Haifě jako obrana letiště. V roce 1943 se obeplutím afrického kontinentu dostali do Anglie, kde pan Wawrečka absolvoval kurs pro řidiče a stala se členem motorizovaného praporu. V r. 1944 obléhali francouzský Dunkerque a zde zůstali až do konce války. Do rodné země – Československa se p. Wawrečka vrátil po dlouhých šesti letech, z klatovské nemocnice, kde byl léčen s otravou ruky, se přemístil do Myslíva ke svému útvaru.
V Myslívě potkal také svoji budoucí manželku Helenu Sporkovou, se kterou se na podzim roku 1945 oženil. Na krátkou dobu odešli do Ostravy, kde se jim narodil syn Vladimír. Protože v Myslívě zůstal otec paní Heleny Wawrečkové sám, vrátili se všichni zpět. Od r. 1947 začal pan Wawrečka pracovat v Plzeňské Škodovce jako dřevomodelář, kterým se vyučil. Této práci zůstal věrný až do roku 1970, kdy odešel do invalidního důchodu.
V létě roku 1939 se schylovalo k válce a pan František Wawrečka se spolu s kamarádem rozhodl odejít do Polska, kde se tvořila vojenská skupina generála Ludvíka Svobody. Jejich cesta vedla přes Polsko do Sovětského Svazu přes Moskvu a Oděsu, na lodi propluli Bospor a Dardanely a přes Istanbul dál na Střední východ do Palestiny ke generálu Klapálkovi. Jako členové pěšího praporu byli vysláni Západní pouští do obsazené pevnosti Tobruku v Libyi. Zde prožil téměř tři roky válečných útrap s různými přesuny po pobřeží Středozemního moře.
V roce 1942 byli přecvičeni na protiletadlový pluk a načas zakotvili v Palestinské Haifě jako obrana letiště. V roce 1943 se obeplutím afrického kontinentu dostali do Anglie, kde pan Wawrečka absolvoval kurs pro řidiče a stala se členem motorizovaného praporu. V r. 1944 obléhali francouzský Dunkerque a zde zůstali až do konce války. Do rodné země – Československa se p. Wawrečka vrátil po dlouhých šesti letech, z klatovské nemocnice, kde byl léčen s otravou ruky, se přemístil do Myslíva ke svému útvaru.
V Myslívě potkal také svoji budoucí manželku Helenu Sporkovou, se kterou se na podzim roku 1945 oženil. Na krátkou dobu odešli do Ostravy, kde se jim narodil syn Vladimír. Protože v Myslívě zůstal otec paní Heleny Wawrečkové sám, vrátili se všichni zpět. Od r. 1947 začal pan Wawrečka pracovat v Plzeňské Škodovce jako dřevomodelář, kterým se vyučil. Této práci zůstal věrný až do roku 1970, kdy odešel do invalidního důchodu.
Za odvahu a statečnost, kterou pan Wawrečka prokázal odchodem do zahraničního odboje, dostal mnoho ocenění a vyznamenání jako Československý válečný kříž, Polský válečný kříž, Medaile za chrabrost, Medaile za obranu Polska, Africká hvězda osmé brigády, ocenění 1939-45, Hvězda za účast ve válce, Medaile za zásluhy, za boj proti fašismu, pamětní medaile a mnoho dalších. Na sklonu roku 2005 byl pan Wawrečka vyznamenán nejvyšším francouzským Řádem čestné legie a byl jmenován Rytířem Čestné legie.
V roce 2006 byl slavnostně jmenován Čestným občanem Obce Myslív.
Text: Obec Myslív