Adventní zamyšlení nejen nad pamětí krajiny 2015

Dlouhé večery a krátké dni jsou jako stvořené k tomu, aby člověk po hektické sezóně nabral dech.
Naši předkové byli spjati se zemí a díky tomu lépe chápali, jaké výhody může nabídnout střídání ročních období. Den pro ně znamenal práci v zemědělství, večery a noci byly určeny ke společným chvílím v rodině či v kruhu přátel, k zamyšlení, rozjímání, modlitbě či k odpočinku. Dlouhé dny jara, léta a začátku podzimu byly naplněny fyzicky náročnou prací, na odpočinek nebylo mnoho času. Aby lidé udrželi své síly v rovnováze, dodržovali nedělní odpočinek, v neděli se také více věnovali rodině. Moudře zařazovali různé svátky a poutě, kdy sytili své duše a společným slavením si navzájem dodávali radost a sílu pro všední dny. Když sklidili všechnu svou úrodu, patřičně to oslavili. Byl tu podzim, dny se krátily. Dlouhé večery se svým jedinečným kouzlem byly jako stvořené pro společné sdílení zážitků, pro ruční práce, vyprávění příběhů. Práce v hospodářství ubylo, přišel čas pro zastavení se, zamyšlení, rozjímání. Nastal advent. Po čtyři týdny se nesměly konat plesy, tancovačky, muziky, veselice. V časných ranních hodinách se chodilo na roráty. Předkové dobře věděli, jak moudré je rozdělit rok na období klidu v adventu a v době postní a na období veselí třeba v masopustě. Když má totiž člověk něčeho pořád dostatek, neváží si toho. Jedna z věcí, která přináší radost, je těšení. Můžeme se však těšit jen na to, co nám je dočasně odepřeno.  
V dnešní době jsme tuto moudrost předků ztratili. Můžeme mít mnoho věcí či zážitků pořád, po celý rok. Přesto je mnoho lidí nešťastných. Hroutí se, berou léky, chodí od jednoho doktora k druhému. A začíná to už v dětství. Dnešní rodiče chtějí dětem dát vše, nač si děti vzpomenou. Dětem není nic odpíráno. Nemají žádné povinnosti. Nemají žádná omezení. Bývá mi jich líto. Nemají se na co těšit, po čem toužit. Představte si, že vám rodiče dvacet let plní všechna vaše přání a skoro nic nemusíte. Jednoho dne zrána však řeknou: Už jsi dospělý/á, musíš se o sebe postarat sám/sama. To je na zhroucení. Vždyť vy ani nevíte, jak se obléct přiměřeně k počasí. A protože jste neměli žádné mantinely, pořád bolestně narážíte. Kolotoč frustrace začíná. Chcete si zachovat životní úroveň, na kterou jste byli zvyklí, ale na to potřebujete hodně peněz. Musíte je nějak opatřit. Pokud jste měli pracující rodiče, řeknete si, že je třeba začít chodit do práce. Zdá se vám, že neberete dost vysoký plat, protože vám nestačí na pokrytí vašich (velkých) potřeb. Kdo má odmala, na co si vzpomene, chce pořád víc a víc. Najdete si náročnější práci, trávíte v ní spoustu času. Nemáte čas a ani sílu vytvořit si fungující vztahy. Nemáte opravdové přátele, partnera či partnerku, jste nešťastní. Dojde-li přece jen k tomu, že založíte rodinu, zjistíte, že potřebujete ještě víc peněz. Děti vás téměř neznají, vy neznáte je, odcizíte se s partnerem/partnerkou… Zahrnujete je dárky a věcmi, ale nestačí to, nakonec se vám může rodina tak jako tak rozpadnout a nešťastných přibývá. Lidi totiž nejvíc potřebují lásku, i když si to mnohdy nepřipouští.
Když vidím, co se děje v dnešním světě, raději se vracím k paměti předků, ke stopám, které zanechali v krajině. Dokud je kam se vrátit. Dokud se jejich moudrost ještě dá najít. Proto jsem se před více než rokem rozhodla společně se svými dětmi otisky předků v krajině objevovat a zachycovat. Vznikl tak první kalendář Myslívsko – Paměť krajiny 2015. Tvorba obecního kalendáře je v Myslívě už tradicí a to mě inspirovalo. Již dva roky před tím jsme se s dětmi začali na tvorbě kalendářů podílet, společně s paní Marií Píckovou, starostkou obce, a paní Marií Dajčovou, nadšenou fotografkou místní krajiny i lidí. Některé fotografie do kalendáře Myslívsko - Paměť krajiny 2015 poskytla paní Dajčová a další nafotil můj syn Petr. Když jsem společně s dětmi a manželem putovala po zajímavých místech v našem okolí, byli jsme ohromeni tím, že člověk může za humny vidět víc krásy a zažít víc dobrodružství, než kdyby se plahočil na konec světa. Chtěli jsme se o své poznání podělit. Petra napadlo, že tentokrát fotky nebudou popsány, jako tomu bývalo v předešlých kalendářích, ale budou předmětem hádanky. Dcera Katka vymyslela veršovanou nápovědu. Petr se rozhodl doplnit nápovědu o GPS souřadnice. GPS některých míst jsme určili z mapy, na jiná jsme se vydali znovu s technikou. Ale stále jsme hledali způsob, jak přimět lidi, aby se také vydali ven, přímo na ta místa, která nás tak oslovila. Aby vnímali jejich krásu a zažili jejich energii. Aby společně trávili volný čas. Nakonec přišel nápad – nainstalovat písmena přímo na vybraná místa a složit z nich tajenku. Písmena nám vyrobil pan František Vopalecký. Naše putování začalo nanovo. Během roku se pár písmen ztratilo a bylo třeba je doplnit. Námaha však byla stokrát odměněna. Nejprve našimi vlastními zážitky v krajině a pak i zkušenostmi těch, kdo se díky kalendáři vydali za písmeny. Začali se s námi dělit o své postřehy a dojmy a nás to moc těší. Díky jim bude mít Paměť krajiny pokračování i v roce 2016.
Celé to toulání po myslívských stopách v krajině v roce 2015 bylo završeno slavnostním večerem dne 13. listopadu. Během večera byly všem zúčastněným předány ceny v podobě trička s fotkami Myslíva, Loužné, Milčic a Nového Dvora a také kalendář Paměť krajiny 2 pro rok 2016. Dále byli malou pozorností odměněni tři soutěžící, kteří odevzdali vyplněnou tajenku nejdříve. Tři vylosovaní obdrželi motivační turistické ceny. Večer plynul v příjemné a srdečné atmosféře, ke které přispěli milí hosté, účastníci soutěže i všichni ostatní přítomní a také hudební skupina KaPPEla. V závěru nás slečna Zuzana Karlíková zavedla prostřednictvím poutavého vyprávění a fotografií na dalekou Čukotku. Srovnání známé krajiny s krajinou pro nás exotickou bylo velmi zajímavé.
Život mi do cesty poslal různé okolnosti, prožitky, lidi, kteří ukazují směr, i ty, kdo jdou po stejné cestě. Naučil mě všímat si míst, která jsem dříve lhostejně míjela při svých každodenních cestách a považovala je za obyčejná a všední, naučil mě vidět jejich výjimečnost a neopakovatelnou krásu. Jsem za to velmi vděčná.   

VÝSLEDKY SOUTĚŽE MYSLÍVSKO - PAMĚT KRAJINY 2015

Tajenka: Kdo hledá paměť krajiny, odhalí své kořeny, své předky, sám sebe.